Příběhy z knihovny palmových listů – Lui

Bylo horko. Ulice voněly po koření a nasávaly světlo nového dne. Lidé pospíchali do práce se stejnou grácií jako ti, kteří cvičili jógu.

Opice běhali sem a tam a co chvilku něco ukradli. Krávy se nesly s noblesou v ulicích. Havran zahlédl i zarostlého mladého muže, byl to muž z Čech. Jmenoval se Luděk a přišel sem ze Zlína. Tohle ranní indické pobíhání moc dobře znal a nepovažoval za nutné se jím znepokojovat. V hlavě teď měl jiné myšlenky – hlavou mu běží proroctví Palmových listů. Příjemná ranní teplota začala přidávat na obrátek a pot z mladíkova čela dopadal na Indickou půdu. Věděl, že cesta za štěstím není dlážděna růžemi a on si jde kupit jízdenku do Dharamsaly. Za pultem s lístky jej muž už dvakrát odmítnul. Nevěděl proč. Čekal už více než 30 minut – indické čekání, tady všichni mají času dost ale on pokukoval po hodinách co visely na stěně a představoval si, co by za tu dobu mohl stihnout. Konečně se dostal na řadu, usmál se na muže za pultem a muž mu vydal jízdenku. Musel si pospíšit, autobus odjížděl za několik málo minut. Havran silně zamával křídly a odletěl směrem k horám, však on si poradí.